Napsal jsem o něco dříve příspěvek Nestyďte se za auto a dostal k němu nějaké e-maily. Především bych chtěl poprosit o poznámky raději formou komentářů k článku než e-mailů, ale současně bych rád reagoval na dva z nich, které vyznívaly dost podobně. Spojovaly kreativitu fotografa s použitím expozičního režimu, respektive s tím, že některé jsou kreativnější (manuální) a jiné nejsou (AUTO). To je ale zásadní nepochopení věci.
Jsou expoziční (ale i jiné) režimy, vybavení nebo postupy, které fotografovi umožňují větší rozsah kontroly a dokonalejší realizaci jeho záměru. Kreativita je ale něco jiného než přesné nastavení expozice a kdoví čeho dalšího. Kreativita se odehrává ve fotografově hlavě, není to otázka toho, jestli může nastavit nějaké clonové číslo nebo použít třeba několik záblesků ve studiu.
Dovedu si představit kreativního fotografa s mobilním telefonem nebo malým kompaktem, který neumí nic jiného než režim AUTO (případně nějaký ten scénický režim), a vedle toho fotografa používajícího manuální režim expozice bez jediné kapky kreativity.
Vždycky bylo jednodušší vyjadřovat se a diskutovat k technickým parametrům – čím, jak, s jakým nastavením a rozebírat, zda je snímek dokonale ostrý nebo by mohl být ostřejší nebo barevnější atd. – případně se bavit o použití konkrétních tzv. kompozičních pravidel nebo označovat, zda se snímek líbí nebo nelíbí. Bohužel ani jedno z uvedeného neznamená být kreativní.
Zabývat se kreativitou (nebo dokonce uměním) je velmi obtížené, pro mě o to obtížnější, protože k umění mám daleko. Vyhovuje mi spíše to, co o mně kdesi kdysi napsal Pavel Kristián mladší: přistupuji k fotografii jako k řešení rovnice. Mám určitou představu o výsledku a hledám cestu, jak toho dosáhnout. A nezbývá mi, než obdivovat práci těch fotografů, kteří skutečně kreativní jsou – a to bez ohledu na to, s jakým expozičním režimem jejich fotografie vznikají, klidně ať to je zelený čtvereček AUTO.
Napsat komentář
Chcete se přidat do diskuze?Neváhejte přispět.