Tip na dokonalejší ostření

Celá řada fotografií stojí a padá se správným zaostřením. Může jít jak o místo, na které se ostří, tak i o tzv. hloubku ostrosti – rozsah toho, co je na fotografii ostré. Jiným problémem je volba režimu ostření a způsobu, jakým fotograf ostří. Většina fotoaparátů a objektivů umožňuje dva základní postupy ostření: manuální a automatické, tzv. autofocus. V případě autofocusu pak fotoaparáty nabízejí řadu různých možností: jednorázové zaostření případně kontinuální ostření navíc s možností volby jednoho nebo celé skupiny ostřicích bodů i jejich polohy na senzoru. Současné modely fotoaparátů navíc disponují i rozpoznáváním obličeje a řadou dalších vylepšení. Přesto však existuje jedna technika ostření, která může znamenat dost významný posun v technice samotného fotografování.

1. Standardní namáčknutí spouště

Standardně se používá tlačítko spouště ve dvou stavech: napůl namáčknuté a domáčknuté. Při namáčknutí dojde k zaostření a při domáčknutí k vlastní expozici. Tato technika je použitelná v řadě případů, ale někdy selhává.

Pokud je potřeba zaostřit někam mimo volitelné pole ostřicích bodů pro zakomponovaný snímek, je možné natočit fotoaparát, zaostřit namáčknutím spouště, potom překomponovat a domáčknutím spouště exponovat. Toto může být problémem, když při namáčknutí spouště dojde i k uzamčení expozice, která se může lišit od expozice pro finální kompozici snímku.

Typickým příkladem může být zaostření na blízký bod v terénu se sklopeným fotoaparátem a potom fotografování s tím, že se ve snímku zobrazí větší část světlé oblohy, která potom na snímku vyjde přesvětlená. Takovýchto případů existuje celá řada.

2. Uzamykání expozice a zaostření

Řešením může být využití tlačítka AE-L/AF-L (nebo jiného s uživatelsky nastavitelnou funkcí), pomocí kterého lze uzamknout buď expozici, nebo zaostření. Potom je možné např. samostatně zaostřit namáčknutím spouště, zaostření uzamknout uvedeným tlačítkem, následně překomponovat a standardně exponovat snímek. Je to možné i obráceně: uzamknout expozici a potom namáčknutím zaostřit. Režim tlačítka AE-L/AF-L se nastavuje v menu fotoaparátu.

Postup s uzamykáním expozice nebo zaostření je v určitých případech možný, ale u řady fotoaparátů je k dispozici jiná, možná vhodnější možnost.

3. Využití zadního tlačítka pro ostření

Některé fotoaparáty mají na zadní straně, obvykle u horního pravého okraje displeje již zmíněné tlačítko AE-L/AF-L nebo přímo tlačítko AF-ON. (Tlačítka mohou být označena i jinak, je potřeba se podívat do manuálu.) Jiné fotoaparáty nabízejí několik nebo alespoň jedno tlačítko, kterému lze přiřadit funkci dle volby uživatele. V článku 5krát Víte, že… aneb Pozor na blondýnky jsem uváděl jako příklad možnost nastavení různých funkcí tlačítku pro snímání videosekvencí na fotoaparátu Olympus E-PM1.

Pokud taková možnost na fotoaparátu existuje, je dobré ji použít na oddělení zaostřování od samotné expozice. Tento postup se označuje zkratkou BBF, Back Button Focus, tedy ostření zadním tlačítkem. Při tomto postupu se palcem zaostřuje pomocí vybraného tlačítka na fotoaparátu a ukazovákem se exponuje.

4. Zadní tlačítko a kontinuální ostření

Výhod tohoto postupu je několik. Především je to samotné oddělení obou funkcí. Je možné zaostřit někam a exponovat s jiným nastavením expozice. Hlavní výhodou ale je to, že při nastavení kontinuálního zaostřování (AF-C, AI-Servo) je možné stále ostřit na pohybující se objekt – stačí držet palcem stisknuté tlačítko pro ostření – a podle potřeby stiskem spouště exponovat jednotlivé snímky. Je to mnohem pohodlnější a spolehlivější, než kombinace nastaveného kontinuálního ostření s namáčknutím spouště a následném sekvenčním snímání.

Pokud se při kontinuálním ostření tlačítko vybrané jako BBF na chvíli uvolní, zůstane nastaveno poslední zaostření, což vlastně odpovídá jakoby přepnutí do manuálního režimu ostření, a je možné pomocí spouště exponovat bez toho, že by se zaostření posunulo.

Ostření zadním tlačítkem je samozřejmě použitelné i v režimu jednorázového zaostření (AF-S, One Shot): palcem se zaostří a ukazovákem se standardně exponuje.

5. Vyzkoušejte

Už jenom to, že obě činnosti (ostření a vlastní expozice) jsou odděleny a ovládají se palcem (ostření) a ukazovákem (exponování), je pohodlnější než postup s namáčknutím. Často se při standardním postupu se zaostřováním pomocí namáčknutí spouště stane, že fotograf při delším čekání na záběr buď nechtěně domáčkne spoušť, nebo ji zcela uvolní před nejvhodnějším okamžikem pro expozici, a pak než znovu namáčkne spoušť a zaostří, může o snímek přijít.

Vyhledejte si v manuálu možnost nastavení některého tlačítka na přiřazení funkce zaostřování a celý postup si vyzkoušejte. Zkuste si, jak v tomto případě funguje režim jednorázového a kontinuálního zaostřování. Věřím, že vám tento postup zalíbí a že si na něj rychle zvyknete  – stejně jako jsem si zvykl já a už roky neostřím jinak.