PAKPAK.CZ - články a online kurzy pro fotografy

Pampeliška je také květina

23. 04. 2016 | Ing. Pavel Kristián

Fotografovali jsme se studenty květiny v botanické zahradě – venku i ve skleníku. U květin je toho na výběr spousta: je možné zaměřit se na květ nebo jinou část rostliny, dá se fotografovat celek i detail, můžete si vybrat barvy nebo křivky, texturu povrchu nebo třeba strukturu viditelnou proti světlu. Vždy najdete něco, co může stát za to. Fotografování květin ale přináší i řadu problémů. Při fotografování venku je nepřítelem vítr. I při téměř absolutním bezvětří při pohledu do hledáčku člověk zjistí, že mu květina doslova tančí před objektivem i vlivem nejjemnějšího vánku. V takovém případě nepomůže stativ ani stabilizace – je zapotřebí kombinace trpělivosti, kratšího expozičního času a případně i vyšší hodnoty ISO.

Dalším nepřítelem je světlo. Ideální podmínky pro fotografování květin jsou při měkkém, téměř bezstínovém světle při zatažené obloze. Je samozřejmě možné získat skvělé snímky i za prudkého slunce, ale vysoký kontrast, ostré stíny a zejména přepálená místa květinám spíše nesluší. V případech, kdy je světlo příliš prudké je potřeba použít difuzér, např. střední část odrazek 5 v 1.

Typickým problémem fotografa květin je jsou dvě věci, které jdou proti sobě: hloubka ostrosti a pozadí. U květin, které se obvykle fotografují z větší blízkosti, je potřeba velmi pozorně pracovat s clonou: nízké clonové číslo vede k malé hloubce ostrosti, která nemusí postačovat k dostatečně ostrému zobrazení toho, co chce fotograf na snímku zachytit. Na druhou stranu to však umožňuje rozostřit pozadí a tím ho zjednodušit a zbavit se tak některých rušivých prvků.

Zvýšení clonové čísla znamená větší hloubku ostrosti a větší rozsah toho, co bude na květině dobře prokreslené, současně ale více vystoupí některé rušivé prvky v pozadí, případně i v popředí. Naštěstí  je možné s pozadím pracovat – změnou polohy, vzdálenosti a úhlu pod kterým se fotografuje. Někdy postačí posunout fotoaparát třeba jenom o několik centimetrů. Kvůli přesnému zakomponování a kontrole pozadí je vhodné fotografovat ze stativu. V řadě případů může výrazně pomoci prodloužení ohniskové vzdálenosti – menší zorný úhel omezí rozsah pozadí, které bude na snímku zachyceno.

To nejdůležitější ale je neustále zkoušet, hledat a fotografovat a fotografovat. A k fotografiím se vrátit, prohlédnout si je a uvědomit si případné chyby a nedostatky a především to, jak se jim vyhnout.

Na cvičení není potřeba skleník nebo úžasné exotické květiny, stačí obyčejná pampeliška. Následující ukázky byly fotografovány s objektivem 70-200 mm, ve dvou případech s použitím makro předsádky (optická mohutnost 3 dioptrie) pro zkrácení zaostřovací vzdálenosti.

pamp1 pamp2 pamp3

Komentáře ke článku

@ 2018 Pavel Kristián ml.