PAKPAK.CZ - články a online kurzy pro fotografy

Lepší fotografie? 5 otázek a 1 mýtus

14. 11. 2017 | Ing. Pavel Kristián

Každý chce mít lepší fotografie, ale řada fotografujících to ráda ponechá na fotoaparátu. Dnešní fotoaparáty k tomu často svádějí: nabijete baterii, vložíte paměťovou kartu a můžete jít fotografovat. Stačí mačkat tlačítko, dodržovat pět tipů pro „profesionální vzhled portrétní fotografie“ a samozřejmě pravidlo třetin a skvělý snímek je na světě… a nebo také ne.

Projděte si následujících pět otázek a zkuste si na ně popravdě odpovědět. Tím, že v řadě případů nedokážete ze svého fotoaparátu vytěžit to, co skutečně dokáže, se obíráte o skvělé snímky nebo o spoustu času, který budete potřebovat na dodatečnou úpravu na počítači, která se také nemusí podařit.

Dnešní fotoaparáty jsou neobyčejně složitá zařízení a dají se používat buď velice jednoduše s různými výsledky, nebo se znalostí věci a výsledky, které budou výrazně lepší. Je samozřejmé, že skvělá fotografie není výsledkem pouze kvality fotoaparátu, dokonce je možné říci, že u většiny dobrých fotografií stojí technika až v pozadí, ale dobrá znalost práce s fotoaparátem rozhoduje o tom, zda vůbec a jakou fotografii dokážete pořídit.

Nejlepším přítelem fotografa je manuál. Je to samozřejmě poněkud nadnesené, ale poznal jsem už mnoho fotografů, kteří svůj fotoaparát používali řadu let a neměli ani představu o tom, co všechno vlastně jejich fotoaparát dokáže. Zkuste si odpovědět na pět základních otázek a uvidíte, jak na to sami jste:

1. Režim měření expozice

Víte, co to jsou režimy měření expozice a jakými disponuje váš fotoaparát? Určitým problémem (to se týká i celé řady jiných věcí, nejen měření expozice) je to, že každý výrobce, a dokonce se dá říci, že každý model, používá trochu jiné názvosloví. Přesto ale existuje několik základních režimů (i když se mohou jmenovat různě a mohou mezi nimi být různé větší nebo menší rozdíly): celoplošné měření, měření se zdůrazněným středem a bodové měření. Řada fotoaparátů nabízí ale i různé jiné režimy, např. bodové měření s kontrolou světlých a tmavých ploch, preferenci obličeje a další.

Skutečně znáte možnosti vašeho fotoaparátu a víte, jak tato měření fungují a v jakých situacích je používat?

2. Expoziční režim

Expoziční režim a režim měření expozice – to jsou dva zcela rozdílné pojmy. Zatímco režim měření expozice rozhoduje o tom, jak fotoaparát určí tzv. hodnotu expozice, expoziční režim určuje, kdo a jak stanoví parametry expozice, tj. nastavení hodnoty clony, expozičního času a citlivosti ISO. Naprostá většina fotoaparátů umožňuje využívat nějaký plně automatický režim, při kterém všechny parametry zvolí na základě změřené hodnoty expozice automaticky fotoaparát. Většina fotoaparátů dovoluje fotografovi zvolit také nějaký poloautomatický nebo dokonce manuální režim, při kterém může fotograf volit některý nebo dokonce všechny parametry expozice podle vlastního uvážení a případně pomocí korekce expozice upravovat i hodnotu expozice.

Proč by to fotograf měl dělat? I při zachování stejné expozice je možné např. změnou expozičního času měnit způsob, jak budou zaznamenány pohybující se objekty: od zmrazení pohybu velmi krátkým časem až po rozmazání všeho, ať už se to pohybuje nebo ne. Podobně lze volbou clony pracovat s tzv. hloubkou ostrosti, tj. s rozsahem toho, co se na fotografii bude jevit jako ostré.

Řada fotoaparátů disponuje skrytou formou expozičních režimů: např. tzv. scénickými režimy. Jedná se o „optimální“ přednastavení (nejen) expozičních parametrů pro vybrané specifické situace: sport, noční snímek, krajina apod. Většina fotoaparátů disponuje i zvláštními režimy, např. tzv. expozičním bracketingem.

Znáte možnosti nastavení expozičních režimů vašeho fotoaparátu a používáte je?

3. Režim ostření

Jestliže mnoha fotografům přijdou otázky kolem expozice složité, u režimů ostření začínají někteří kolabovat. Dnešní fotoaparáty nabízejí obvykle mnoho způsobů, jak a na co zaostřit. Může jít o nejjednodušší manuální ostření, kdy fotograf buď nastaví vzdálenost, na kterou chce ostřit, nebo upravuje manuálně zaostření a kontroluje ho vizuálně na displeji. Může ale jít i o zcela automatické ostření, kdy vše záleží pouze na volbě fotoaparátu, případně i na schopnosti rozpoznat obličej a zaostřit na něj. Jinou možností je třeba celá řada systémů pro sledování pohybujícího se objektu včetně odhadování (predikce) jeho polohy v okamžiku expozice snímku po stisku spouště.

Víte, jaké režimy ostření nabízí váš fotoaparát, a využíváte některé z nich?

4. Zamykání expozice a zaostření

Vyšší dívčí je potom možnost uzamykání expozice nebo zaostření. Jsou to techniky, které mají své použití většinou v poněkud obtížnějších situacích, kdy je např. potřeba nastavit expozici podle jedné části scény, překomponovat (tedy změnit kompozici), zaostřit na vlastní objekt fotografování a exponovat.

Vhodným způsobem práce může být (a řada fotografů takto pracuje) oddělení měření expozice a zaostření. Místo aby vše proběhlo pouze namáčknutím tlačítka spouště, je možné např. pro ostření použít některé z funkčních tlačítek, pokud na vašem fotoaparátu tato možnost přiřazení funkce tlačítku existuje.

Jste si jisti, že víte, jak na ostření v různých situacích?

5. Vyvážení bílé

Znám mnoho fotografů, kteří neopustili AWB, tedy režim automatického wyvážení (to je pokus o žert) bílé. Nic proti němu, ale existuje řada důvodů, proč byste ho někdy měli změnit. Chcete teplejší podání snímku fotografovaného přes poledne nebo někde ve stínu? Chcete lepší barvy západu slunce? Nechcete přijít o atmosféru interiéru osvětleného světlem z krbu? Takových situací je řada a AWB je obvykle jejich zabijákem. Světlo je někdy zvláštní, může se míchat z různých zdrojů a automatické vyvážení bílé nemusí dávat ty nejlepší výsledky a přijde řada na uživatelské nastavení.

Vím, že v případě fotografování do RAW je možné vyvážení bílé provést bez problémů až na počítači, ale všichni nefotografují do RAW a je dobré vidět i v případě RAW na displeji fotoaparátu, jak snímek barevně přibližně vypadá.

Víte, kde a jaké možnosti vyvážení váš fotoaparát nabízí?

Mýtus: Na počítači se to spraví

Základem pro úpravy na počítači (ale také pro převod do JPG přímo ve fotoaparátu) by měla být kvalitní fotografie. Úpravy na počítači (pokud nepočítáme kreativní použití snímku pro jiné autorské dílo) mají svá omezení. Přes veškerý pokrok v technice a zdokonalování aplikací pro práci s fotografiemi nejsou některé úpravy možné. Typickým příkladem je rozmáznutá fotografie: s výjimkou speciálních případů jí ostrost nevrátíte. Podobně pokud pořídíte výrazněji barevně posunutý snímek, barvové kanály, kterým chybí informace, už neopravíte. Přepálených ploch bez kresby se nezbavíte. Atd. Atd.

Na počítači se správným programovým vybavením a při práci se soubory RAW dokážete mnoho, ale nespoléhejte na to a vyfotografujte to dobře.

Komentáře ke článku

@ 2018 Pavel Kristián ml.