… ale plánujte dobře a hlavně v teple. Naplánoval jsem si nějaké ranní fotografování, nad mapou jsem si ověřil, že vše dopadne dobře. Vstal jsem ve čtyři ráno (v sobotu), dobře se nasnídal, dobře se oblékl, ještě zkontroloval předpověď počasí a vyrazil.Chtěl jsem fotografovat postupně se probouzející vesničku, rozsvěcující se světla za rozbřesku. První varování byl provoz na silnici. Ještě nebylo pět a já potkával jedno auto za druhým. V docela ještě hluboké tmě jsem se drápal lesem na kopec nad vesnicí a potkal několik (asi sportovně založených) šílenců s čelovkami. Pohled z kopce na „spící“ dědinu mi ještě před východem slunce ukázal, že tam všechno svítí: nasvícený kostel, světla na ulici, světla před domy – žádná pomalu probouzející se vesnička, ale rozsvícená výkladní skříň.
Východ slunce byl sice asi takový, jaký jsem si představoval, ale plně rozsvícenou dědinu jsem nechtěl. Přidejte si ještě hodně čerstvý větřík, zimu jako v psinci – prsty mě zábly ještě na půl cesty domů – a dostanete prostě úspěšné fotografování. Není nad pečlivé plánování. Příště zůstanu u fotografování celeru.
Ale nezůstanete!