Kompozice ostrá jako katana

Nějak jsem dnes neměl náladu, tak jsem si pustil Kurosawu – 7 samurajů. Japonsky. Neumím japonsky (mimo pár slovíček) ani ň, ale k tomu filmu to tak nějak patří. Film je skvělý a navíc je to úžasná učebnice kompozice.Najdete zde snad všechno: od krajiny přes detail, produkt až po akční záběry. Je zde samozřejmě celá řada různě nasvícených portrétů.

Pokud považujete pojmy jako kicker nebo rim za objevy portrétní fotografie posledních let, není tomu tak:

Působivé jsou i záběry celých postav, ať již klasicky s pozadím nebo se zajímavým využitím objektu v popředí.

Je úžasné, jak Kurosawa pracuje se skupinovým portrétem, jak uspořádá tváře nebo postavy, vytvoří mezi nimi vztahy a nenechá diváka na pochybách, kdo je ten hlavní objekt zájmu.

Je dobré všimnout si toho, jak Kurosawa dokáže zaplnit záběr. Je jedno, zda jde o detail, polocelek nebo celkový záběr, ve snímcích nejsou hluchá, prázdná místa, všechno tam patří a nic tam není navíc. Snímky mají svoji hloubku od popředí, přes střední plán až k pozadí.

U celkových záběrů vede Kurosawa oko diváka po důležitých objektech s využitím celé řady kompozičních „pravidel“ – vodicích linií, kontrastu, umístěním objektů v opticky důležitých místech obrazu atd.

Bylo by asi možné brát scénu za scénou a všude by se dalo najít něco zajímavého a inspirativního. Znalci jistě poznali, že ukázky jsou pouze ze začátku filmu, který má v původní verzi něco přes 3 hodiny a i verze po zkrácení pro nejaponské diváky přesahuje 2 hodiny, takže dál jsem už snímky nepořizoval a jenom se kochal tímto superfilmem.