5 tipů a jeden mýtus pro tuto fotografii (1)

Pořídit fotografii při plaveckých závodech v Brně bylo docela jednoduché, až na pár drobností: potlačení rušivého okolí, nastaveni expozice, vyvážení bílé, určení hloubky ostrosti a způsob ostření. Podívejme se na tipy, jak si s těmito problémy poradit.

1. Odstranění rušivého okolí

Při fotografování v omezených prostorách se spoustou lidí, technického a jiného vybavení bývá obtížné se těchto rušivých prvků zbavit. Jednou z často používaných možností je změnit úhel pohledu: na fotografii pořízené z podhledu se v řadě případů podaří zbavit většiny rušivých objektů, které by při normálním pohledu na fotografii zůstaly, nebo je alespoň výrazně omezit.  Fotografování z podledu také obvykle nahradí členité pozadí např. jednodušším pohledem na strop (v jiných případech třeba nebo na oblohu). Bonusem navíc je i v případě běžného objektu méně obvyklé nebo zajímavé zobrazení.

2. Parametry expozice

Je to vlastně docela jednoduché: fotografuje se pohyb a to z docela velké blízkosti – čím blíže jste k pohybujícímu se objektu, tím kratší expoziční čas je potřeba. V tomto případě byla zvolena 1/1 000 s. Vzhledem k nižší hladině světla a k dle možnosti dosažení účinného rozostření pozadí bylo zvoleno nejnižší clonové číslo (zcela odcloněný objektiv), v tomto případě 2.8. Na požadovanou úroveň expozice se v takovýchto případech dostanete zvýšením citlivosti ISO, zde to byla hodnota ISO 1800. Objektivy při plném odclonění (nejmenší clonové číslo) nedosahují ani nejlepší kresby, přenosu kontrastu nebo rozlišení, navíc se v plné síle projeví většina vad; vše z uvedeného se zlepší při zaclonění. Zaclonění ale znamená potřebu zvýšení citlivosti ISO a vede také k zostření pozadí. Je to na rozhodnutí fotografa, čemu dá přednost.

3. Vyvážení bílé

Většinou fotografuji do RAW, ale i v takovém případě se kvůli náhledu na displeji snažím nastavit vyvážení bílé tak, abych dostal dobré zobrazení. V případě ukládání do JPG je správné nastavení (ať už podle skutečnosti nebo podle záměru fotografa) velmi důležité. Při tomto fotografování se na scéně mísí denní světlo a umělé světlo. Já jsem si zde situaci zjednodušil a zvolil automatické vyvážení bílé.

4. Hloubka ostrosti

Toto je skutečný problém. Fotografuje se sice s velmi krátkou ohniskovou vzdáleností (f = 24 mm), ale také s velmi nízkým clonovým číslem (2.8) a na senzor plného formátu. Navíc se u těchto záběrů snažím ponechat trochu více místa u okrajů záběru (vše je v pohybu, špatně se odhaduje dráha skoku atd.), takže je dobré počítat s určitým ořezem: výsledkem je potřeba poněkud většího oříznutí výsledného snímku, což vede ke snížení standardní hloubky ostrosti.

Je dobré mít buď představu (zkušenost), jaká asi hloubka ostrosti bude, lepší je však použít nějaký kalkulátor, třeba na mobilním telefonu. V tomto případě při ostření na vzdálenost asi  2 m vychází hloubka ostrosti asi jeden a čtvrt metru.  U tohoto akčního snímku jsem se s touto hodnotou spokojil i s vědomím, že některé části postavy budou ležet mimo rozsah hloubky ostrosti – budou neostré.

5. Předostření

Při fotografování některých sportů (a akcí obecně) může být problémem udržet zvolenou kompozici a současně i zaostření na určitou část pohybujícího se objektu. Proto jsem zvolil techniku předostření: odhadl jsem, na jakou vzdálenost budu asi chtít ostřit – kde asi budu chtít zachytit hlavu a hruď plavce při startovním skoku. Na tuto vzdálenost jsem si předostřil, přepnul na manuální ostření na fotoaparátu i na objektivu a pak už se jenom snažil zachytit sportovce ve správném momentě a nehrozí vám proostření, jak to ukazuje následující snímek. Díky sekvenčnímu snímání jsem skok zaznamenal v několika fázích a potom si vybral jednu z nich. Díky velkému počtu rozplaveb bylo možné fotografování několikrát opakovat.

Mýtus navíc

Snímek je pořízen z velké blízkosti a proto je tělo plavce zachyceno  v až přehnané perspektivě. Toto perspektivní zobrazení není výsledkem použité ohniskové vzdálenosti 24 mm, ale jen a pouze vzdálenosti, ze které se fotografovalo. Širokoúhlý objektiv je potřeba z jiného důvodu: aby se objekt do záběru ze zvolené vzdálenosti vůbec vešel. Mýtus o stlačení (nebo zvýraznění) perspektivy při použití teleobjektivu (nebo širokoúhlého objektivu) se objevuje tak často, že lidé zapomínají na to, že perspektivu ovlivňuje ve skutečnosti vzdálenost fotoaparátu od objektu.