5 poznámek o korekci expozice a 1 navíc

Zní vám korekce expozice příliš komplikovaně? Nebo to snad znamená, že s fotoaparátem není něco v pořádku? Není potřeba se bát: korekce expozice je jednou z technik, která vám umožní získat lepší snímky přímo z fotoaparátu. Tedy lepší alespoň z hlediska expozice.

Fotoaparáty jsou v současnosti vybaveny velmi dokonalými systémy pro měření expozic, navíc standardně se třemi režimy měření: plošným, bodovým a plošným se zdůrazněným středem. Navíc sofistikované plošné měření (u různých výrobců různě označované: segmentové, maticové, ESP atd.) dokáže zpracovat informace s různých částí senzoru samostatně a naměřené hodnoty optimalizovat podle typu fotografované scény. Přesto je někdy vhodné expozici navrhovanou fotoaparátem upravit.

1. Správná expozice neodpovídá scéně

Korekce expozice pomůže v situaci, kdy princip měření vycházející ze střední šedé neodpovídá fotografované situaci. Může jít o fotografování velmi světlých scén, např. na sněhu, kdy fotoaparátem stanovená expozice vychází poněkud tmavší. Obráceným případem jsou velmi tmavé scény jako třeba noční fotografie, kdy bude fotoaparát doporučovat výrazně světlejší expozici, než by odpovídalo nočnímu snímku.

V těchto případech pomůže korekce expozice dosáhnout správných výsledků: u velmi světlých scén může být korekcí do kladných hodnot (plusová korekce) dosaženo odpovídajícího světlejšího snímku. V případě tmavých scén, které by měly být na fotografii skutečně tmavé (noční snímky), pomůže korekce expozice do záporných hodnot (korekce do minusu) k odpovídajícímu tonálnímu podání snímku.

2. Správná expozice neodpovídá záměru fotografa

V některých případech se může fotograf záměrně rozhodnout pro určitou podexpozici (nebo naopak přeexpozici) snímku. Jedním z důvodů je často doporučované exponování doprava, tj. snaha posunout histogram až k pravému okraji stupnice jasů pro plné využití dynamického rozsahu senzoru a také pro omezení šumu. Tohoto posunu lze dosáhnout korekcí expozice do plusu, což znamená zesvětlení snímku.

Na druhou stranu je poměrně časté, že fotografové (obvykle v krajině, při fotografování květin apod.) o něco málo podexponovávají, tj. ztmavují snímek pomocí korekce expozice do minusu.

3. Kdy korekce expozice funguje?

Korekce expozice je určena k tomu, aby bylo možné pozměnit automaticky nastavené expoziční parametry určené na základě měření expozice fotoaparátem. Podle zjištěné expoziční hodnoty zvolí v některých expozičních režimech fotoaparát sám některé parametry expozice: clonové číslo, expoziční čas a případně i citlivost ISO. Typickými režimy pro použití korekce expozice jsou expoziční režim P (program), režim priority clony (A nebo Av) a priority času (S nebo Tv).

Automatický režim je automatický proto, že fotoaparát automaticky rozhoduje o nastavení expozice a její korekci neumožní. V manuálním režimu naopak volí všechny parametry expozice fotograf a má tedy plně pod kontrolou i rozdíl mezi vlastním nastavením a správnou expozicí, která vychází z měření fotoaparátu. V manuálním režimu fotoaparát může na stupnici expozice sice ukazovat určitou změnu, ale ve skutečnosti nebude zadaná korekce aplikována.

V některých případech může fungovat korekce expozice pro některé scénické režimy, případně je pro ně možné nastavit v určitém rozsahu přímo zesvětlení nebo ztmavení snímku. Na bližší podrobnosti je nutné podívat se do manuálu k fotoaparátu.

4. Korekce expozice není další parametr expozice

Při změně expozice pomocí korekce expozice se mění „volný“, tj. fotografem nenastavovaný parametr expozice. Např. v režimu priority clony nastavuje fotograf clonové číslo a citlivost ISO a fotoaparát dopočítává expoziční čas. Pomocí korekce expozice se o zadanou hodnotu korekce mění „volný“ parametr – expoziční čas. Při korekci o např. +1 EV, se expoziční čas změní také o +1 EV a prodlouží se tedy na dvojnásobek a snímek bude světlejší. V případě režimu P (programová automatika) určuje to, v jakém rozsahu se mění expoziční čas a kdy clonové číslo, expoziční křivka programové automatiky – obvykle ve formě grafu někde na konci manuálu k fotoaparátu.

Při korekci expozice je potřeba dávat pozor na pozměněné hodnoty expozičního času kvůli zaznamenání pohybu (nebezpečí pohybového rozmazání), respektive clonového čísla kvůli možná nevhodné změně hloubky ostrosti.

5. Kde korekci expozice najdete?

Ve většině případů buď v podobě samostatného tlačítka, nebo jako jednu polohu na kruhovém voliči. V obou případech se používá ikona se čtverečkem rozděleným úhlopříčkou na dva trojúhelníky: v jednom je symbol +, ve druhém -. Korekce expozice je určena pro rychlou úpravu expozice při fotografování, proto je její nastavení obvykle rychle a jednoduše dostupné. Pokud nemůžete na fotoaparátu toto tlačítko najít, nezbude než vyhledat pomoc v manuálu. Pozor: Někdy se používá termín kompenzace expozice.

Tip navíc: O jeden zoubek

Abyste nemuseli všechno vizuálně kontrolovat, platí pro rychlé nastavení, že jeden zoubek kolečka (jedno cvaknutí) nebo jeden stisk tlačítka odpovídá 1/3 expozičního stupně. Tři zoubky nebo tři stisknutí je změna expozice o jeden expoziční stupeň, tj. např. při korekci o tři zoubky do plusu dojde k prodloužení expozičního času na dvojnásobek nebo odclonění o jedno clonové číslo.

Není jednodušší udělat to všechno až na počítači? Někdy možná ano, ale jednou ze zásad, kterou byste měli mít stále na paměti, je snažit se o co nejlepší expozici už přímo při fotografování – ušetříte si tím obvykle mnoho pozdějších problémů.

V následujícím článku uvedu několik jednoduchých příkladů použití korekce expozice.