5 mýtů a jeden tip pro tuto fotografii (2)

O každé fotografii se dá dlouze mluvit a navíc z různých hledisek; v tomto případě ale jde o snímek, který vznikl zcela účelově pro přednášku a workshop na nedávném Setkání fotografů. Tématem byla hloubka ostrosti a focus stacking – skládání zaostření.

Toto je výsledná fotografie s ostrým popředím i pozadím složená z několika snímků, které jsem udělal přímo před KC Zahrada, kde se v Praze konalo Setkání fotografů:

Není to nic, čím bych se chtěl chlubit, ale splňovalo to moje požadavky na to, co chci ukázat: Jak dosáhnout maximálního proostření od velmi blízkého popředí až po vzdálené pozadí. A teď několik mýtů:

 1. Stačí maximálně zaclonit a vše je ostré

Toto je často slýchaná polopravda (jedna z mnoha, kterou je fotografování prošpikované). Je možné k tomu přidat jednu skutečnou pravdu: Na LCD displeji fotoaparátu je všechno ostré.

Pomineme různé problémy, které přináší vysoké clonové číslo (difrakce, prodloužení expozičního času atd.), a zůstane jeden hlavní problém, kam zaostřit? Pravda je, že zaclonění zvýší hloubku ostrosti, ale bude to stačit na vzdálenosti od popředí (asi 0,5 m) až po pozadí (asi 155 m – nekrokoval jsem to, ale odměřil na digitální mapě)?

2. Je potřeba zaostřit do 1/3 scény

V tomto případě je úplně jedno, zda to bude polovina nebo třetina či třeba 1/π hloubky scény. I kdybych zaclonil na f/22, tak při ohniskové vzdálenosti 28 mm je hyperfokální vzdálenost podle některého kalkulátoru hloubky ostrosti pro full frame fotoaparát 1,18 m. I v případě zaostření přímo na tuto vzdálenost by byl přední okraj hloubky ostrosti asi 0,6 m. Rozdíl mezi 0,5 a 0,6 je sice téměř zanedbatelný, ale v tomto případě by neostrost nejbližšího popředí byla vidět.

Aby bylo popředí ve vzdálenosti 0,5 m ostré, musel bych zaostřit na 0,85 m. Potom by ale bylo vše ostré od popředí pouze do vzdálenosti necelých 3 m a pozadí by bylo neostré. Protože jsem použil clonové číslo 11, byla situace ještě složitější: hyperfokální vzdálenost se posunula dozadu z 1,18 m na 2,34 m.

Situace má v podstatě tři řešení:

• možná by pomohlo fotografovat z větší vzdálenosti se stejným nastavením a snímek potom zvětšit (vysvětlím v připravovaném článku)
• složit snímek z několika stejných kompozic, ale zaostřením na různou vzdálenost – focus stacking
• fotografovat jinak nebo něco jiného

Je ještě čtvrté řešení, které je bohužel nesmyslné: doostří se to v počítači. Nebudu to rozebírat: nedoostří se to.

3. Stativu netřeba

To je pravda, pokud v případě, že budete skládat fotografie, použijete něco jiného místo něj, nějakou skutečně pevnou opěru. Bez stativu je možné některé skládané fotografie vytvořit, např. jednodušší panorama nebo třísnímkové HDR bez nároku na dokonalost. V případě, kdy chcete postupně přeostřit od pozadí po nejbližší popředí, což neuděláte při jednom stisku spouště a kontinuálním snímání jako při automatickém bracketingu pro HDR. Bez stativu budete mít buď velké problémy při zarovnávání snímků nebo je nesložíte vůbec.

4. Fotografování pro skládání různých zaostření je složité

Tzv. focus stacking, skládání zaostření je z hlediska fotografování snadné. Je to technika, která se používá především pro makrafotografii, fotografování detailů nebo produktů, jako možnost řešení problémů s velmi malou hloubkou ostrosti v těchto případech.

Zaostří se na nejbližší popředí a udělá se snímek. Přeostří se dál tak, aby se hloubky ostrosti překrývaly (k tomu je dobrý právě nějaký kalkulátor DOF – Depth of Field, hloubka ostrosti -, třeba na mobilním telefonu). U dalšího snímku se přeostří zase dál, až se dostanete na nebo za hyperfokální vzdálenost, přičemž bude dostatečně ostré i vdálené pozadí, nebo pokryjete celý fotografovaný objekt.

Zde jsou tři snímky, ze kterých byla vytvořena fotografie v úvodu. Výsledná fotografie je srovnaná, ale zdrojové snímky (výřezy) jsou tak, jak byly vyfotografovány bez stativu. Obrázky je potřeba si prohlédnout ve větším rozlišení; čím menší obrázky si prohlížíte, tím méně pozorovatelné budou rozdíly v hloubce ostrosti.

5. Na skládání je potřeba speciální program

Se speciálními programy pro focus stacking je práce jednodušší. Dobře se ale dá pracovat např. s Photoshopem (pomocí něj byl vytvořen výsledný snímek). V případě jednoduchého objektu, kde se nepřekrývají části, které leží v různých vzdálenostech, nebo se jedná o tvarově jednoduché části, je možné použít v podstatě jakýkoli program, který pracuje s vrstvami a maskami, např. Zoner Photo Studio X.

Pokud se však objekty v různých vzdálenostech překrývají a jsou navíc i tvarově složité, např. průhled mezi větvemi nebo vysokou trávou apod. na vzdálené pozadí, je lépe použít speciální programy, které obvykle dokážou tyto části spojovat automaticky bez velmi složitého a pracného ručního maskování, i když ne vždy se mu vyhnete.

TIP: Zarovnání snímků v ZPS

Před skládáním je potřeba snímky zarovnat, a to i v případě, že jsou pořízeny na stativu. V Zoner Photo Studiu to je možné pomocí příkazu Vytvořit > Skládání multiexpozic > Zarovnat obrázky v režimu Správce. Po zarovnání se uloží kopie snímků, které jsou – dle možnosti – zarovnané. V případě krajinářské fotografie bez překrývajících se prvků je možné dosáhnout dobrého výsledku i se snímky, které se zcela přesně nesrovnaly. Je samozřejmě dobré využít všech způsobů, jak omezit rozdíly: fotografovat ze stativu, použít dálkovou spoušť a případně i předsklopení zrcátka.